Krejčovské umění má Vítězslav Šalanda, krejčovský mistr Vývoje, v rodokmenu. Lásku k oboru a rady, jak na kvalitní osobité oblékání, předává klientům denně. Proč říká, že oblek není houska na krámě? Proč radí na šatník nahlížet jako na celek? Dozvíte se v první části rozhovoru.
Jak se člověk stane krejčovským mistrem?
Můj děda byl krejčí, jeho čtyři bratři byli také krejčí, nějaké buňky jsem tedy asi zdědil ob generaci. Otec byl totiž kantor. Když jsme mívali na základní škole ruční práce, byli jsme s ještě jedním kamarádem šikovnější než všechny holky. Tam mě to asi začalo směřovat.
Takže jste šel po základní škole do učení.
Nejprve jsem absolvoval tříletý obor pánský krejčí, poté jsem vychodil Střední průmyslovou školu oděvní v Prostějově. To je nádherné město, bylo mi smutno, když jsem odcházel. Následovala vysoká škola v Liberci, pak jsem se vrátil do Vývoje.
Vývoj jste tedy znal už jako kluk?
Přesně tak.
Dá se říct, že je to taková celoživotní srdeční záležitost?
Není to asi moc obvyklé, ale ano, já to tak měl.
Coby takřka celoživotní pozorovatel, jak nahlížíte na to, jakým způsobem se vyvíjí oblékání?
Nechci, aby to znělo jako nostalgie po starých pořádcích, ale co se týče společenského oblékání, jakási vzdělanost byla dříve lepší. Asi před rokem jsem byl ve vinohradském divadle na večerním baletním představení a pánský večerní oblek jsme měli v celém divadle dva. Nemluvě o tom, že jsem tam potkal i pár lidí v džínách. Ale abych nebyl jen negativní, musím říct, že v poslední době zaznamenávám i jakýsi posun k lepšímu. Lidé se více zajímají o kvalitní nadčasové věci, které vydrží mnohem déle a člověku udělají lepší službu.
Čím to podle vás je? Ztráta a znovunabývání oděvní vzdělanosti?
Vyplývá to z konzumního způsobu fungování, který poslední dvě tři desetiletí figuroval téměř ve všem. Já tomu říkám houska na krámě. Od chvíle, kdy jsme naše služby spustili, klientům vysvětluji, že právě oblek houska na krámě není. Že nejde jen tak přijít, něco si vzít a použít. Že by si ten výběr a proces měli celý prožít a vychutnat. Oblek si přeci člověk nekupuje každý den. Já jej chápu jako investici, jako něco, co člověka dotváří a reprezentuje.
Co si pod tím představit, že by měl člověk prožít výběr obleku?
Když s klientem vybírám oblek, neřídím se výhradně podle módy. Dělám to tak, aby oblek vyhovoval klientovi osobnostně, musím vědět, k čemu jej chce používat. Aby seděl na události, kam jej chce vynést. Když tohle všechno probereme, vybíráme spolu nejvhodnější variantu.
Na co všechno berete ohled?
Třeba na celistvost. Říkám klientům, aby neměli šatník plný solitérů, ale aby se na něj dívali jako na celek. Člověk by měl nejen dobře vypadat a dobře se cítit. Ideální je, když se jeho jednotlivé kusy dají kombinovat, když ladí s doplňky. Pak se dá použít každý den a zároveň člověk vypadá pokaždé jinak. Decentní barevné doplňky plní ještě jednu důležitou funkci u černého obleku.
Jakou? Rozbíjí studený dojem?
Přesně tak. Občas se stává, že si zákazník přeje černý oblek, který hodlá používat i na občasné denní nošení, nejen jako večerní. Potom kladu na barevné doplňky důraz. Představte si, že bych proti vám teď seděl v černém obleku s bílou košilí. Ve dne taková kombinace působí trochu nepřípustně, možná až odtažitě.
Tomu opravdu říkám celistvý pohled. Tohle všechno stihnete probrat během úvodní konzultace?
Samozřejmě, na té přece všechno stojí a padá. Někdy tak strávíme i dvě hodiny. Je důležité, abych přesně věděl, co si člověk od svého obleku slibuje. A je samozřejmě důležité, aby to věděl on sám. Jak říkám, oblek si nikdo nekupuje každý den, není to levná záležitost, ale když se přes otázky dostaneme k tomu, že klient ví, co oblekem na míru získává a proč, je to výhodné pro obě strany. Pak má dobrý pocit on i já.
Zajímá vás, co dojemného v poslední době pánský krejčí Vítězslav Šalanda zažil, co ho v módě baví a čeho se naopak “přejedl”? To vše a ještě více prozradíme příště.
Nasadili jsme vám s oblekem na míru brouka do hlavy?