Pánský krejčí: Být odlišný se cení

Zajímá vás, co dojemného v poslední době pánský krejčí Vítězslav Šalanda zažil, co ho v módě baví a čeho se naopak “přejedl”? Přinášíme druhou část rozhovoru s mužem, který svůj život zasvětil kvalitní pánské módě. 

Posledně jste mimo jiné prozradil, že úvodní konzultace pánského obleku zabere i dvě hodiny. Za všechna ta léta, co se pánské módě věnujete, jsou to tisíce hodin. Baví vás to ještě? 

A víte, že baví? Nejvíc mě těší, když přijde někdo, kdo má o pánské módě spíše jen okrajové tušení, ale zároveň je ochotný se dozvědět něco nového. Je radost si s takovými lidmi o módě a oblékání povídat. 

Tuším, že konzultace není jen o hromadění tipů “tohle se hodí k tomu, tohle se hodí tomuto”. Co všechno na konzultaci probíráte?  

Člověk je tvor zvídavý, takže stejně jako v jiných oblastech, i já se setkávám s nadšením, když klientovi umožním nahlédnout pod povrch. Jakmile klient ví, co všechno je uvnitř saka, proč to tam je a že právě díky tomu má kvalitní oblek takovou trvanlivost, bývají nadšení. Už jsem vám říkal, že pánský oblek chápu jako investici, jako něco, co člověka prezentuje a dotváří. Oblek na míru pro mě není jen o tom, že před šitím zjistím délku paží a šířku v ramenou. Zjistíme, o co klient přesně stojí a v čem se bude cítit nejlépe. Proto ty dvouhodinové konzultace. Když nakonec odchází a já vím, že je spokojený, je to pro mě největší zadostiučinění. 

Už se vám stalo, že by klient odcházel nespokojený? 

Samozřejmě, že stalo. I mistr krejčí někdy střihne šikmo. (smích) Měl jsem jednou klienta, takový italský typ. Černé vlasy, metr devedesát, urostlý, sportovní postava. Na konzultaci přišel i se svojí paní a že chce sako do práce. Měl jsem tu světle šedý materiál s růžovou kostkou. Jak tak přede mnou seděl, v tmavé košili a černých kalhotách, úplně jsem ho v tom viděl. Vznesl jsem návrh, klient řekl, že takhle to určitě nechce, jenže jeho paní se to líbilo podobně jako mně. Takže se sako ušilo, krásně ho podtrhovalo, zvýrazňovalo, ale já z toho ve finále žádnou radost neměl, protože jsem věděl, že kdybychom spolu seděli sami dva, vybrali bychom něco jiného. Teď v žádném případě nesvaluji vinu na dámu. Výběr to byl dobrý, jen on nebyl vnitřně připravený takovou věc vynést. 


Myslíte, že sako visí netknuté ve skříni? 

Popravdě nevím, od té doby jsem ho neviděl, což nutně nemusí znamenat, že jsem přišel o klienta. Všechno ostatní už měl, jen potřeboval sako do práce. Říkal jsem mu, že když jej dvakrát třikrát vynese, zvykne si, sžije se a už mu na tom nebude připadat nic zvláštního. Možná to tak dopadlo. Každopádně jsem se z toho poučil. 

Kdyby bylo sako hladké, bez růžové kostky, prošlo by bez problémů? 

Dost možná. Růžová se velice pozvolna dostává ke slovu, ale pořád je pro spoustu pánů tabu. Než jsem třeba sám začal nosit tyhle světle růžové košile, co tu vidíte na ramínku, neprodal jsem ani jednu. Jakmile to na někom klienti viděli, uměli si v tom představit sami sebe, ale do té doby se jim bránili. 

O zklamání už jsme mluvili, vybavíte si nějaký pracovní moment, který vás neobvykle potěšil? 

Velice milá situace mě potkala nedávno v Brně na prodejně. Ladili jsme detaily svatebního obleku. Ženich byl vysoký, štíhlý, vybral si šedý oblek, který mu slušel opravdu mimořádně. Když jsem prohlásil, že je hotovo, postavil se před svoji vyvolenou, ve vší parádě i s doplňky. Nevěsta se rozplakala štěstím. Tolik se jí to líbilo. Byla nadšená. To jsou chvíle, které se vryjí do paměti už napořád. Musím říct, že mě to málem dojalo také, ale udržel jsem se. (smích) 

Není šedý oblek na svatbu spíše výjimka? 

Je. Od dubna doteď jsme šili jeden svatební oblek za druhým. Odhaduji, že tak devět z deseti ženichů volí tmavě modrou. A nejsou to jen ženiši. Až mě to nebaví, abych byl upřímný. Modré jsem se v posledních letech přejedl. Ale klienti to chtějí, mají to mít. Nikomu nic nevymlouvám, pokud není jeho představa zcela mimo mísu. Chápu, že většina pánů používá oblek jen výjimečně, většinou jako večerní oděv. A tehdy jim tmavě modrá poslouží. Ovšem ta dojemná událost s šedým svatebním oblekem mě přesvědčuje, že snaha být odlišný se cení. Těch, kteří chápou, jak úžasně variabilní umí pánský oblek být, pomalu ale jistě přibývá. Ví, že mohou být pokaždé jiní, stačí jen správně zvolit doplňky nebo zkombinovat sako a chinos kalhoty. Kvalitní pánské módě se blýská na lepší časy. Jsem za to rád. 

Dopřejte svěžest, originalitu a osobní přístup také sobě.

Svěřte se do rukou krejčího